Majitel každého štěněte by měl dbát na to, aby co nejdříve přihlásil sebe a své štěně do kvalitní psí školky za účelem nauky - základní manipulace a ovladatelnosti štěněte a správné výchovy štěněte.
- štěně musí být řádně přeočkované a odčervené před vstupem do psí školky - štěně musí mít kvalitní pomůcky k řádnému učení např.: obojek, vodítko, pamlsky, hračky apod.
- štěněti nesmíme dovolit formu agresivních her
- se štěnětem zacházíme tak jak určí instruktor
- se svým štěnětem musíte dodržovat výcvikový režim psí školky
Jaké výchovné a výcvikové lekce by měla poskytovat kvalitní psí školka?
Prvotně musí proškolit majitele štěněte: Seznámení majitele štěněte s vývojem štěněte, zacházením se štěnětem, péče o štěně, jak používat správnou intonaci při komunikaci se štěnětem, udržování disciplíny pomocí pozitivního posilování, špatné trestání, význam socializace, základ teorie a praxe učení a odměňování - správné používání pamlsků, Musí být zabezpečena hra štěňat a ostatních bezproblémových starších psů pohromadě a samozřejmě pod neustálým dohledem.
Nácvik základní prvků ovladatelnosti formou hry:
Přivolání, sedni-lehni-vstaň, krátkodobé odložení, inhibice kousání, desensitizace / fyzická manipulace se štěnětem/- čištění uší, okolí očí, u řitního otvoru, tlapek, břicha, tlamy apod., přivykání štěňat na různé zvukové podněty, podlahové krytiny apod., přivykání štěňat na cyklisty, provádět míčové hry, provádět pohyb se štěnětem na pohyblivých překážkách, odvolávat štěně ze hry, návyk štěněte na zákazový povel apod.
V 6-ti měsících dochází k ukončení kurzu ve psí školce a následuje přezkoušení majitele a štěněte. Po úspěšném splnění požadovaných úkolů obdrží tato dvojce certifikát. V případě zájmu o další výcvik se již štěně / mladý pes/posouvá do základního kurzu výcviku psů, kde se bude učit novým cvikům dle různých zkušebních řádů.
VTISKÁVÁNÍ - je důležitý proces, zjednodušeně ho můžeme nazvat také učením, které probíhá u psů ve 4-7 týdnu života po narození štěněte. V této době je nutný fyzický kontakt člověka se štěnětem. Člověk ho musí hladit, odměňovat z ruky, hrát si s ním, a samozřejmě s ním v přirozené hlasové intonaci komunikovat. Štěně si tyto vjemy spolu s pachem člověka zafixuje a začne ho vnímat jako příslušníka svého druhu. Pokud nedochází v období vtiskávání k potřebnému kontaktu štěněte s člověkem, tak hrozí v budoucnu mnoho problémů novému majiteli takového štěněte. Může se projevovat např. plachost, agresivita, štěkavost /vokalizace/ apod. Úspěšné vtiskávání znamená, že štěně se už po celý život bude k člověku chovat jako k příslušníkovi svého druhu, a to i se všemi sociálními souvislostmi.
BIOKOMUNIKACE
- projevy psa, kterými člověku a nejen jemu něco sděluje. Jde o biokomunikaci, to jest vysílání takových projevů, kterými ovlivní chování druhého jedince. Přenos informací mezi majitelem psa a psem se zpravidla děje ve dvou rovinách:
- přebírání určitého chování: strach, útěk, agresivita, a to i za situace, kdy např. pes ještě nezaregistroval příčinu takového projevu majitele. Přebírání chování může být i opačné - ze psa na majitele.
- přenášení vyladění, motivace: pes pozná jemné odchylky v chování svého pána. Pes vycítí i mírnou nervozitu svého páníčka a podle toho pak reaguje a chová se.
- atavismus - / strach z něčeho neznámého, se kterým se nesetkali ani předci vašeho psa/. Na psa působíme např.: postojem těla, zvýrazněním pohybu, očima, hlasovým projevem, pachovými žlázami.
Snadná variabilita štěkotu psů vyjadřuje širokou škálu vyladění psa: zlost, radost, vybízení ke hře, strach, nadřízenost, podřízenost. Všechny tyto zvuky jsou dosti srozumitelné i pro majitele psa / začátečníka/. Jednu zvláštnost má pes a to je vrčení.
Doteky a fyzický kontakt mají nezastupitelné místo při režimu vtiskávání. Ale i u dospělého psa nesmíme zapomínat na dotyk a pohlazení, tento fyzický kontakt navozuje psovi příjemný pocit, který posiluje vztah k majiteli a snižuje případnou agresivitu. O příjemném požitku s pohlazení svědčí časté vymáhání pohlazení, drbání na hlavě, hlazení po uších, a tulení se k pánovi. Dotyková komunikace může však mít i záporné působení, a to v případech, kdy chceme dát psovi najevo, a to okamžitě a rázně, že něco nesmí. Např. vytaháním za obojek, korekce na vodítku apod.
Pro každý typ chování etologie předpokládá určitou vnitřní dispozici.
Organismus má určitý plán projevů specifických dispozic např.:
- nenasycený pes se věnuje fence - je snížena jeho dispozice ke konzumaci potravy a na potravu nereaguje.
- neposkytneme-li psovi možnost vyprázdnění, bude podráždění z plného močového měchýře a tlustého střeva značně snižovat zájem a aktivitu psa při hře nebo výcviku. Dráždivost a dispozice se mění rytmicky. Dispozice ovlivňují i podněty, které vzrušily smyslové orgány a nervovým systém - každý podnět mění budoucí reakční pohotovost organismu. Neobjevuje-li se dlouho specifický podnět, klesá práh dráždivost příslušnými vnějšími podněty, takže může být vrozený typ chování proveden nezávisle na vnějších podnětech.
APETENČNÍ CHOVÁNÍ:
neklid, těkavé pátrání, které není zcela chaotické a náhodné. Je totiž hledána situace umožňující provedení konečné, závěrečné fáze instinktivního chování-konzumačního aktu / konečného chování/. Apetenční chování psa může směřovat k vyhledávání místa pro spánek, k vyhledávání potravy a ke kopulaci.